Prof. MUDr. Karel Lewit DrSc.
Profesor Lewit se narodil v r . 1916. Studium na lékařské fakultě musel přerušit kvůli 2. světové válce, a toto období strávil v čs. armádě v Anglii a poté ve Francii, kde působil na konci války jako příslušník čs. obrněné brigády. Studium na lékařské fakultě dokončil v r. 1946, kdy také nastoupil na kliniku legendárního profesora Hennera. Profesor Lewit zde našel jedinečné prostředí pro svojí práci, což bylo rozhodující pro jeho další vývoj. Od roku 1960 do roku 1973 pak svou činnost dále úspěšně rozvíjel na neurologické klinice na Vinohradech pod vedením profesora Macka. Dále postupně působil ve Výzkumném ústavu chorob revmatických, v Ústředním ústavu železničního zdravotnictví, v Ústavu léčby hybných poruch v Třeboni, na Neurologické klinice FNKV, na Klinice rehabilitace FN v Motole. Profesor Lewit se zabýval neuroradiologií a funkční patologií pohybové soustavy. V České republice je považován za zakladatele manipulační léčby, kde vypracoval nové diagnostické a terapeutické postupy. Profesor Lewit dlouhodobě spolupracoval s dalšími představiteli „Pražské školy“ tedy profesory Jandou, Jiroutem a docentem Vélem, což dokládají četné společné publikace. O těchto osobnostech profesor Lewit hovoří jako o svých „žácích“ ale zároveň také jako o svých „učitelích“, což charakterizuje jejich vztahy. Během své dlouhé kariéry spolupracoval s takovými světovými osobnostmi jako byli např. J. Sachse, M. Berger, G. Gutmann, F. Gaymans, F. Mitchell, F. Greenman, D.G. Simons a dalšími. Profesor Lewit je autorem více než 200 publikací. Nejvýznamnější je jeho monografie o manipulační léčbě, která se dočkala mnoha reedicí a byla přeložena do několika cizích jazyků. Prof. Lewit je vynikající pedagog a již od 60. let minulého století organizoval kurzy manuální mediciny, kterými prošlo několik generací lékařů, kteří se k němu rádi hlásí a vděčně na svého učitele vzpomínají. Profesor Lewit je velmi uznáván také v zahraniční, kde je schopen přednášet v několika světových jazycích. Má mnoho žáků nejen v Evropě, ale také v USA, Německu, Francii, Austrálii a dalších zemích. Profesor Lewit je dosud obdivuhodně činorodý a je také stále otevřen diskusím o nových terapeutických přístupech. Ochotně předává bohaté klinické zkušenosti mladším generacím lékařů a fyzioterapeutů, kteří jej často vyhledávají. Profesor Lewit je velkou osobností české medicíny a rehabilitace. Je zakladatelem moderní manuální medicíny nejen u nás, ale ovlivnil do značné míry vývoj manuální medicíny i v Evropě a zámoří. Profesor Lewit zemřel 2.října 2014, bylo mu 98 let.
Prof. MUDr. Václav Vojta DrSc.
Profesor Vojta se narodil v Jižních Čechách v r. 1917. V roce 1937 zahájil studium na lékařské fakultě, kterou kvůli válce dokončil až v r. 1947. Ve stejném roce se také začal věnovat studiu neurologie a dětské neurologie. Od roku 1948 působil na neurologické klinice profesora Hennera, a toto období bylo pro něj velmi důležité. Později často zdůrazňoval významný přínos profesora Hennera pro českou a evropskou neurologii. Od roku l954 pracoval v lázních Železnice s dětmi s centrální poruchou hybnosti a na empirickém základě vyvíjel systém reflexní lokomoce. Od roku l956 vedl oddělení dětské neurologie na IV. klinice lékařské fakulty UK. Prof. Vojta se i v dalším období intenzivně věnoval vývojové kineziologii a v této činnosti pokračoval i po emigraci do Německa v r. 1968. V Německu mu bylo nabídnuto místo vědeckého pracovníka u profesora Imhausera na ortopedické klinice v Kolíně. Zde měl možnost pokračovat v práci v oblasti vývojové kineziologie a diagnostice a také vedl kurzy pro lékaře a pro fyzioterapeuty. I nadále byl ve spojení s některými českými kolegy, posílal jim literaturu a některým umožnil účast na kursech v Německu. Od roku 1975 byl vedoucím rehabilitačního oddělení u profesora Hellbruggeho v Dětském centru v Mnichově a dále zde rozvíjel diagnostický a terapeutický systém reflexní lokomoce včetně výukového programu pro fyzioterapeuty, lékaře a lektory Vojtovy metody. Činnost profesora Vojty vyústila, za přičinění německých kolegů v r. 1984, založením Vojtovy společnosti, a prvním předsedajícím této společnosti se stal právě profesor Vojta. Tato společnost si dala za úkol nejen prosazování použití lokomočního principu v diagnostice a terapie na národní i mezinárodní úrovni, ale také výzkum v tomto oboru a také vzdělávání lékařů a fyzioterapeutů. Po roce 1989 se profesor Vojta vrátil do Prahy, kde se účastnil terapeutických a lékařských kurzů v ČR a také se podílel na výuce na FTVS UK. Profesor Vojta publikoval více než 100 vědeckých prací a jeho kniha „Mozkové hybné poruchy v kojeneckém věku“ byla přeložena do mnoha jazyků. Dílo profesora Vojty bylo oceněné mnoha cenami. Profesor Vojta zemřel v roce 2000 v Mnichově ve věku 83 let. Ve stejném roce obdržel státní vyznamenání – Medaili za zásluhy in memoriam.
Doc. MUDr. František Véle CSc
Docent Véle se narodil v roce 1921, lékařskou fakultu UK v Praze studoval v letech 1945 - 1949. Po promoci pracoval na psychiatrické klinice v Plzni. Během vojenské služby byl odsouzen pro nesouhlas s režimem na 2 roky a po propuštění pracoval jako dělník v továrně. Od roku 1953 pracoval v rehabilitačním ústavu v Janských Lázních jako sekundární lékař a později jako primář oddělení. Mezitím docházel na neurologické kliniky v Hradci Králové a v Praze a od roku 1961 pracoval v Institutu pro doškolování lékařů (ILF), kde se věnoval výuce elektrodiagnostických metod v neurologii a rehabilitaci. Po dosažení důchodového věku pracoval od roku 1988 u ČSD v laboratoři pro motoriku a od roku 1991 pracuje na FTVS na katedře fyzioterapie, kde byl vedoucím katedry 3 roky a kde pracuje dosud. Z pozice vedoucího katedry začal realizovat svou představu nového pojetí výuky fyzioterapie, stál u zrodu magisterského studia a byl garantem stěžejní specializace, fyzioterapie funkčních poruch hybného systému. Docent Véle spolupracoval s Dr. Brüggerem ze Švýcarka a je dosud členem redakční rady časopisu Funktionskrankheiten. Za svého pobytu ve Vietnamu se docent Véle seznámil s orientální medicínou a její aplikací pro pohybové účely. Vždy se zabýval kineziologií a v poslední době se zabývá vlivem dechových pohybů na posturální funkci a s Mgr. J. Čumpelíkem se zasadil o zavedení preventivních spinálních cvičení do rehabilitace. Inicioval založení Kineziologické společnosti a snaží se, aby se kineziologie stala habilitačním oborem potřebným k výchově odborníků pro pohyb jak v rehabilitaci tak i ve sportu a tělovýchově. Docent Véle publikoval celou řadu prací doma i v zahraničí, které se zabývají především kineziologií. Mezi jeho nejvýznamnější publikace patří monografie „Kineziologie pro klinickou praxi“, která patří mezi základní literaturu v oblasti rehabilitace. Docent Véle je nositelem medaile J.E. Purkyně, medaile Palackého Univerzity v Olomouci, stříbrné medaile Karlovy Univerzity v Praze a pamětní medaile k výročí založení UK. Docent Véle patří mezi významné osobnosti oboru rehabilitace a myoskeletální mediciny, podstatně přispěl k rozvoji rehabilitace pohybových poruch a spolu s profesory Jandou, Lewitem a Jiroutem přispěl k dobrému jménu „Pražské školy“. Docent Véle zemřel 22. listopadu 2016.
Prof. MUDr. Vladimír Janda DrSc.
Profesor Janda se narodil v roce 1928 v Praze, studoval na gymnáziu v Kolíně, kde v r. 1947 maturoval. V 17 letech 
onemocněl poliomyelitidou a tato zkušenost významně ovlivnila jeho další profesní vývoj. Onemocnění přispělo také k rozhodnutí studovat lékařskou fakultu. Studium na lékařské fakultě ukončil v roce 1952. Od počátku ho zaujala neurologie a rehabilitace. Již během studií docházel na neurologickou kliniku akademika Hennera. Po ukončení studia nastoupil na neurologickou kliniku na Vinohradech, kde pracoval pod vedením profesora Macka. Později se mu podařilo vybudovat v rámci fakultní nemocnici Královské Vinohrady samostatnou rehabilitační kliniku a byl jejím prvním a dlouholetým přednostou. Profesor Janda se od počátku soustřeďoval především na oblast svalového systému a bolestivá onemocnění páteře a hybné soustavy. Již jako student napsal publikaci „Svalový test“, a reedice této práce patří v oblasti rehabilitace nejen u nás, ale i v zahraničí, mezi základní literaturu. Zásadní význam má jeho práce „Základy kliniky funkčních (neparetických) hybných poruch“. V této práci se profesor Janda věnoval příčinám a klinickým projevům funkčních hybných poruch, jejich diagnostice a léčbě. Systematicky zde popsal různé projevy svalové nerovnováhy, které označoval za významný patogenní činitel při rozvoji funkční patologie hybné soustavy. Další významnou oblastí, které se profesor Janda věnoval, byla metoda „senzomotorické stimulace“ jejíž postupy se svými spolupracovníky - PhDr. K. Kabelíkovou a M. Vávrovou - rozpracoval a dále uváděl do praxe. Byl dlouholetým vedoucím kabinetu a později katedry léčebné rehabilitace IPVZ v Praze a prosadil a udržoval vysokou úroveň vzdělávání lékařů v oboru FBLR. Lékaři, kteří u profesora Jandy atestovali, si ho pamatují jako přísného examinátora, který nikomu neslevil, ale pravě díky tomu udržoval patřičnou úroveň oboru. Velký význam pro rozvoj oboru měla jeho spolupráce zejména s profesory Lewitem, Jiroutem a doc. Vélem. Profesor Janda přednášel nejen v naší republice, ale hojně i v zahraničí, zejména v Austrálii a USA, kde byl velmi uznáván. Byl také často vyhledáván odborníky ze zahraniční, kteří si velmi považovali, že se mohou od něj učit. Jeho zásluhou se u nás podařilo uskutečnit řadu kongresů a vědeckých konferencí i s mezinárodní účastí. Profesor Janda je velkou osobností české medicíny a oboru rehabilitace a je jedním ze zakladatelů „Pražské školy“. Zcela zásadním způsobem přispěl k rozvoji české rehabilitace a myoskeletální medicíny a ovlivnil vývoj oboru také ve světě. Profesor Janda zemřel v r. 2002.